Rozdiely v príprave drezúrneho
a skokového koňa
Knižnica :: Výcvik koňa :: Rozdiely v príprave drezúrneho a skokového koňa
Dá sa povedať, že na Slovensku a Česku v jazdeckom svete vládnu dve disciplíny - drezúra a parkúr. Dnes máme pocit, že sú ďaleko od seba a že parkúrový jazdec nepotrebuje vedieť správne urobiť dovnútra plece alebo obraty, a naopak, že drezúrny jazdec nepotrebuje vedieť naviesť koňa na prekážku a úspešne ju zdolať. Vždy som považovala tieto dve disciplíny za brata a sestru a aj napriek tomu, že som nikdy parkúr nejazdila a venovala som sa viac drezúre, súčasťou tréningov každého koňa, ktorého mám na starosť, je skákať. Menšie či väčšie skoky, v závislosti od koňa a plemena, široké oxery a rady skokov mám v pláne minimálne raz, ideálne dvakrát do týždňa. Áno, skáčem aj s andalúzskymi koňmi. Rovnako by mal mať parkúrový kôň v pláne drezúrne tréningy, aby sa zachovala jeho ohybnosť a ovládateľnosť. Koľkokrát som sledovala jazdca na parkúre, ktorý mal základný problém - problém ovládať koňa.
Prečo sú rozdiely v príprave týchto koní tak veľké a čo majú tieto disciplíny spoločné? Keďže ja sama som parkúr nikdy nejazdila, požiadala som o pomoc Andreu Dohnalovú a Petru Hájkovú Křupkovú, ktoré prešli z parkúru na drezúru a narazili na zásadné rozdiely týchto dvoch disciplín.
Veľmi pekne o rozdieloch píše Andrea Dohnalová:
,,Sama jsem se
rozhodla asi před 12 lety přejít z parkurového skákání na drezuru.
Nejtěžší pro mě bylo naučit se myslet jinak. Myslet drezurně. Já, kovaný skokan,
který celou svoji karieru skákal nebo chodil všestranost, kdy drezura byla
pouze nutné zlo, se pokoušel předvádět jakousi drezuru. Moji 3 skokový koně se
měli stát koňmi drezurními. Po dvou závodech jsem pochopila, že Balet nikdy
drezurním koněm nebude, jelikož při prvním zazvonění pouze sledoval, kde a
kterou překážku by měl skočit a to poněkud nesouhlasilo s tím, co mělo být
předvedeno na obdélníku. Tak byl nabídnut k prodeji a dále skákal až do
stupně ST. Karia jako velmi poslušná klisna, si řekla, že není problém zkusit
něco jiného. A Floret ? Podle nálady - jednou to byl super drezurní kůň
s velmi kvalitní mechanikou, podruhé janek jankovitý, který dokázal
prokozlovat celou diagonálu místo prodlouženého klusu.
Takže můj přechod začal vesele a to by
bylo tak na úvod. Není to žádný návod, jak a proč dělat drezurního či
parkurového koně tak nebo tak. Je to
pouze úvaha, která by mohla pomoci.
S přípravou
drezurního i parkurového koně ve své podstatě začneme stejně. Dobrá připrava je
grunt a tím základem nejzákladnějším je škála výcviku - a naše základové kameny
bez kterých se nehne žádný jezdec dál a bez kterých se nemá kam vrátit, když
přijdou obtíže ve výcviku - takt,
uvolnění a přilnutí - to je alfa a omega všeho. I když se Vám to
může zdát jako stále opakované, nikdy toho není dost. Vždycky musíme mít na
paměti, že bez dobrých základů dům nepostavíme.
Takt
a pravidelnost pohybu je určitě potřeba v obou disciplínách - potřebuju
pravidelně v jednom taktu přijít ke kavaletám, překlusat je a dále ve
stejném taktu klusat dál. Také jezdec musí pravidelně přicválat ke skoku.
V drezuře držím stejný takt v jakémkoliv chodu i ruchu, aby dojem
z celé drezury byl co nejlepší. Takže jsme na
začátku a v tomto bodě jsme naprosto ve stejné fázi výcviku.
Uvolnění - o to
se musím snažit každý jezdec v každé disciplíně. Uvolnění je základ, aby
kůň s námi rád a ochotně spolupracoval . Dokázal uvolnit napjaté svaly a
nedocházelo ke křečovitému stažení zádového a krčního svalstva.
No a v neposlední řadě
přilnutí, bez dobrého není ani pěkně předvedená drezura a ani parkur. Představme
si koně, který pobíhá po parkuru nebo po drezurním obdélníku a mlátí hlavou -
rozhodně to nebude žádný hezký pohled. Pak samozřejmě nemůže jít kůň ani
v dobrém taktu a nemůžeme mluvit ani o jeho uvolnění.
Když bychom se
dále zamysleli nad tím, co potřebuje dobrý parkurový kůň a dobrý drezurní kůň -
najdeme spoustu stejných rysů - dynamika, odraz, dobrá proježděnost.... Jen
náročnost psychická je odlišná. S parkurovým koněm i když má přemíru energie je
jezdec schopen se během parkuru vyrovnat tím, že přidá zkrátí, má vždycky pár
vteřin na to, aby se pokusil dostat koně zpátky pod kontrolu - kolikrát vidíme
na parkuru, že kůň vyhodí, poskočí a i přes to dokáže přijít ke skoku tak jak
má, kdežto u drezurního koně vám na to čas nezbývá, ve vyšších soutěžích už jde
cvik za cvikem a nemáte příliš možností se vyrovnat s nepohodou koně a
jeho temperamentem. Drezurní kůň musí vydržet koncentrovaný takových 5-6 minut.
Další změnu,
kterou proděláme při změně disciplíny je délka třmenů a celkově těžiště.
Samozřejmě, všichni víme, že na parkur skáčeme s krátkými třmeny a na
drezuře máme třmeny dlouhé, toho si všimne i laik, ale kde je vlastně rozdíl
jako takový? Rozdíl je hlavně v preciznosti a předvedení. Skokani, kteří
si sednou do drezurního sedla mají pocit, že z něj vypadnou a neudrží nohy
ve třmenech, proč? Důvodem je, že drezurní sed by měl být hluboký. Nedržet se
kolenem, dostat těžiště co nejhlouběji a to do kotníku. Ve skokovém sedle je
zase potřeba trošku "klečet".
Další věcí je vedení koně na otěži. Nás při
skákání učili - pokrať otěž a kopni do žeber. To jsou, ale doufám, doby dávno
minulé. Samozřejmě trend dnešního ježdění je na jemnosti a lehkosti a doufám,
že tento trend bude i nadále pokračovat. Jinak každý si neseme spoustu zlozvyků,
které se strašně těžko odstraňují. Já měla zažito dostat koně na otěž tím, že
budu rukama tahat levá pravá. Vidíme to i dost často na obdélníku, ale právě
vidíme, toho si všimne každý, protože kůň pravidelně kývá hlavou z leva do
prava a to je jeden ze zlozvyků, kteří mají moji svěřenci a hrozně těžko se ho
zbavují.
Další věcí, kterou drezurní obdélník
odhalí je silné pobízení. Všimnete si ho i na parkuru, ale pár cvalových
a kůň i jezdec skáče a vy zapomenete, že tam nějaká silnější pobídka byla. Ale
na obdélníku vás to odhalí. Kdo jste si nikdy nezkusil drezuru, alespoň doma.
Schválně zkuste si to - taková úloha DU-B, DD nebo DJ vám prověří vaše
nedostatky raz dva. Pokud váš kůň umí skákat a vy se nebojíte, jste schopni do
určité výšky parkuru a schopnosti vašeho koně přejít parkur a i třeba vyhrát,
ale v drezurním obdélníku vás
všechny vaše neduhy prozradí.
No a co říci závěrem? Je vlastně jedno pro jakou disciplínu se rozhodnete a co vás bude bavit víc, důležité je jezdit podle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí, aby váš partner kůň byl spokojeným partnerem. V dnešním jezdeckém světě bohužel vidíme spoustu nespokojených koní, jak v drezuře, tak v parkuru, ať už se jedná o rollkur nebo barování, či používání jiných násilných metod ke zlepšení pomyslného výcviku koně. Nikdy se k něčemu podobnému neuchylte, vždy je určitě možné najít cestu, která nebude nikomu ubližovat a bude příjemná vám i koni. Nejde o to nedělat chyby, ale z chyb se poučit a zkusit jinou cestu."
Andrea vystihla najzásadnejšie rozdiely, niektoré si nemôžeme navzájom vyčítať a sú nevyhnutné k danej disciplíne. Mňa však zarážajú dve veci:
Prečo drezúrny kôň neskáče? Všetci chceme, aby sa náš kôň vedel krásne vyklenúť a aby mal silný zadok, ktorý by neskôr niesol väčšiu váhu tela. Ja osobne vidím skvelú cestu k tomu v skákaní nízkych radov skokov, kde sa posilní zadok a kĺby zadných končatín, aby bol kôň neskôr schopný podsadiť sa a uniesť váhu tela. S tým prichádza aj vyklenutie chrbta, ktoré je pri skoku nevyhnutné a naučenie sa tohto pohybu. Preto s mojimi koňmi skáčem.
Prečo parkúrový kôň nerobí drezúrne cviky? Predsa ak chceme dobre prejsť oblúk, aby sme naviedli koňa na ďalší skok, je nutné, aby sa vedel kôň do oblúka ohnúť, aby nevypadol z taktu a ostal v rovnováhe. Príliš často vídam kone padajúce po pleci v oblúku, s hlavou vykrútenou do opačného smeru a nikto si nad tým hlavu neláme. Okrem toho, určite sa lepšie jazdí na koni poslušnom na jemné pomôcky a ľahko ohybnom do oboch strán.
Cesta, ako naučiť koňa zaťažovať zadok a zadné končatiny a zároveň ich posilniť...
... a ako môžu skoky pomôcť k lepšiemu vyklenutiu chrbta.
Spýtala som sa aj Petry, ktorá rovnako prešla z parkúru na drezúru, ako tento prechod vníma. Tá mi prezradila, že ako skokový jazdec sa netrápila správnou pozíciou ruky a lakťa, na čo sa naopak kladie veľký dôraz pri drezúre. Zistila, že uvoľniť nohy a prestať sa držať kolenami je fyzicky menej náročné a priznala, že pri tréningu tréneri používali papier medzi kolenom a sedlom. Ja osobne som túto metódu ako trénerka nikdy nevyužila. Možno je to preto, že mi záležalo na uvoľnení jazdca. Je úplne kontraproduktívne pri drezúrnom výcviku jazdca nútiť udržať papier medzi kolenom a sedlom. Spôsobuje to len napätie svalov stehenných a v krížovej oblasti, čo zabraňuje prechodu energie medzi jazdcom a koňom a naviac, kôň na túto tuhosť naráža a on sám potom nebude kráčať uvoľnený.
Petra mi ďalej v našom rozhovore uviedla, že parkúrový jazdci vyžadujú silný kontakt s hubou koňa, na ktorú to vytvára veľký tlak a že parkúrové kone chodia po predku, čo môžem, česť výnimkám, potvrdiť aj ja.
Keď som sa pýtala, ako sa zmenilo jej jazdenie, medzi inými bola aj odpoveď, že pracuje veľa v kroku. Parkúrový jazdec si povie, že predsa aj on pracuje v kroku. Väčšina prakúrových jazdcov nepracuje. Práca v kroku neznamená, že kôň chodí po obvode jazdiarne a spraví pár nepodarených kruhov. Práca v kroku znamená ohýbať koňa do strán, aby sa uvoľnilo napätie svalov, precvičiť končatiny obratmi, ako zadné, tak aj predné a na prácu sa sústrediť. Predsa aj iní športovci robia rozcvičku pred výkonom.
Najväčší problém pre Petru, ako pre bývalú skokanku, bolo odnaučiť sa držať kolenami a zjemniť pomôcku rukou. S tým sa isto stretne každý parkúrový jazdec, netreba sa však nechať odradiť a Petra má môj obdiv za vytrvalosť a ochotu pracovať na sebe.
Veľmi ma zaujímalo, čo ju motivovalo k zmene disciplíny. Odpoveďou bola, že ju motivovala osoba, ktorú obdivuje a že sa jej drezúra vždy páčila, ale zo začiatku ju odradilo, keď videla, akí jazdci vyhrávajú súťaže. Práve z tohto dôvodu som ja odmietla zúčastňovať sa súťaží a rozhodla som sa pracovať s koňmi bez stresu a nátlaku, so všetkým časom, ktorý pre ne mám. Nebojte sa, pre to, aby ste robili drezúru dobre, sa nemusíte zúčastňovať pretekov. K tomu vám postačí empatia a cit a odmenou bude spokojný, vnímavý kôň. Nestačí to?
Zhrnutie?
Parkúroví jazdci nekladú výrazný dôraz na prácu a uvoľnenie v kroku, zatiaľ čo drezúrny jazdec by mal pracovať prevažne v tomto ruchu.
Pre drezúrneho jazdca by malo byť najdôležitejšie uvoľnenie koňa, bez ktorého práca nemá efekt. Naopak parkúrový jazdec sústredí svoju pozornosť na správne navedenie a prekonanie prekážky.
Môj záver:
Uvedomujem si, že zrejme nikdy nebudem skákať "dobre" a že parkúroví jazdci vždy nájdu chyby, keď prekonávam prekážku. Rovnako si možno parkúrový jazdec kdesi v stajni hovorí, že nikdy nebude vedieť urobiť obrat bez toho, aby mu kôň padol po pleci. Nedajte sa odradiť a ako Andrea píše, nejde o to nerobiť chyby, ale poučiť sa z nich a skúsiť inú cestu. Netreba sa hanbiť za to, že padnete pri skoku na predok, že vám ujdú nohy dozadu alebo že vám padá kôň po pleci a šmatlá nohami. Snažíte sa a to je cennejšie ako keď niekto predvádza cvik, ktorý robí tisíci ráz a už ani neuvažuje nad pomôckami, ale odmieta naučiť sa niečo nové.
A verím, že jedného dňa dokážete to, čo ste doteraz nevedeli :)
Zdroj textu: Viktória Stredňaková
Andrea Dohnalová
Petra Hájková Křupková
Zdroj obr.: Vlastné foto